Vítejte!

Jak jsem se dočkala medvěda

25. 8. 2019 3:21
Rubrika: Nezařazené | Štítky: děti , Výlety , video , písničky

Že se v noci z lesa ozývají divné zvuky, na tom by nebylo nic až tak zvláštního. Že se mohou ozývat i z nedaleké louky, ani to by ještě nemuselo budit neklid. I podivné mručení se dá docela dobře snést, pokud… Pokud zrovna netáboříte u města, v jehož okolí byl před několika málo dny spatřen medvěd.

Ochránci přírody jistě jásají.

Já jakožto matka tří dětí, co tam tábořily se mnou, jsem zrovna nejásala. A to nemluvím o tom, že s námi bylo dalších padesát dětí, mezi nimi i několik nemluvňat. Snadná kořist :)

Vlastně bych to asi celé prospala, kdyby mě ve dvě hodiny ráno nevzbudil nejmladší syn. Marně jsem mu rozmlouvala, aby na sebe křikem zbytečně neupozorňoval. Navíc si umanul, že chce na noční procházku, takže mě táhl ze stanu ven. To víte, že se mi to za doprovodu těch murčivých zvuků zvenku vůbec, ale vůbec nelíbilo. Ale nechala jsem se ukecat.

V jídelně jsem vyměkla a šla jsem vzbudit naše kuchařky – otrlé tábornice. Chtěla jsem zkonzultovat ty divné zvuky a přála jsem si slyšet, že jsou to přece ty krávy, co se pasou naokolo. Jenže mručivý zvuk se jako na potvoru zrovna neozval. Omluvila jsem se cérkám za svoji paranoiu a mazala zpátky do stanu.

Zatímco synek spokojeně usnul, já měla oči jak tenisáky a poslouchala každé zašumění větru. Tu to byla myška, tady padala šiška ze stromu… Mručení už nic. Jen jsem uvažovala, které ze svých dětí bych v případě nebezpečí zachraňovala jako první. Nejstarší spal s klukama v teepeečku, ten byl moc daleko, to bych neměla šanci.

Ještě že jsem za chvíli zaslechla: cupy dupy lupy. Á… už je tady :)

„Mami, mně se chce čůrat.“

a

„Mami, můžu jít za váma?“

A tak jsem byla ráda, že mám všechny tři pohromadě. Uklidnila jsem se myšlenkou, že do stanu by se medvěd blbě dostával, navíc proč by k nám lezl, když u sebe nemám ani kolečko salámu. A tak jsem zlehka zavřela oči a začala podřimovat.

Jenže.

Jenže.

Jenže.

Ještě byla hluboká tma, když tu nám začalo něco čenichat okolo stanu. Nebylo to nic malého. Vypadalo to na pořádné zvíře.

Zvenku se mi to otřelo o nohy.

To už jsem seděla v pozoru (to byste nevěřili, že se dá sedět v pozoru:) a čekala, co bude.

Evidentně se to dobývalo dovnitř.

Začalo to rozepínat zip… (aha, tak to asi není medvěd, blesklo mi hlavou)

A…

„Leničko, přivezl jsem ti klíče.“ 

:D

Můj drahý muž mi o půl páté ráno přivezl klíče od auta, které si večer před tím omylem zapomněl v kapse. Tak abych se měla jak dostat domů. A protože v pondělí před pátou odjíždí do Brna za prací, hodil mi je cestou do stanu.

Tak jsem se toho svého medvěda přece jenom dočkala. Naštestí nás nesežral.  A naštěstí jsem neměla po ruce žádný ostrý předmět, abych ho rovnou nepropíchla :)

Já si jenom říkám – zlatá Vysočina!

Ovšem letní pobyt pro maminky s dětmi s sebou přinesl i mnohá pozitiva. Třeba tuto táborovou písničku:

 

Tenhle blog ale nepíšu jen tak pro potěchu duše – svojí či vaší. Mám jeden zcela zištný cíl a to vyptat nějakou finanční podporu pro naše rodinné centrum Kaštánek. O některých jeho projektech a aktivitách jsem psala už dřív – třeba o komunitní škole Pomněnka anebo o jarním neputovním puťáku. Kaštánek toho dělá mnohem víc, shrnula bych to slovy: Nabízí aktivity, které pomáhají rodičům (zejména tedy matkám), aby nezešíleli. (Nedávno mi telefonovala jedna maminka tady ze ŽMM a na otázku, co děláš, mi odpověděla: No v podstatě se celý den snažím nezbláznit se z toho. Tak asi tak.) Další oblastí jsou projekty inovativního vzdělávání – lesní klub a komunitní škola. Kdybyste nevěděli, co s volnými financemi, udělali byste mi radost, kdybyste Kaštánek podpořili. Číslo účtu najdete tady, na vyžádání dostanete potvrzení o daru. Kdo by se chtěl na něco zeptat, nechť mě neváhá kontaktovat přes vzkazy. A kdo by měl nějakého bohatého strýčka, který slyší na alternativy ve vzdělávání, tak sem s ním :)

Nejsme ani velryby, ani vyhořelá katedrála. Prostě obyčejné rodiny, povětšinou vícečetné. Naše děti nemají hlad a jsou více méně zdravé. Ale přesto, podívejte, tohle přece stojí za uváženou:

No comment.

A kdybyste nechtěli dělat vyloženě dobrý skutek, můžete to brát jako odměnu pro Kollenku za to, co tady za ten cca půl rok napsala. Protože o nějaké tablety, mobily a selfíčka z pódia já zrovna dvakrát nestojím. 

Sdílet

Komentáře

Ferenc Je to základna v Račném nebo se pletu?

Kollenka Změnili jsme tábořiště. Račné je krásné, ale na nás moc velká divočina. :) Napíšu do zprávy.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio