Vítejte!

Co s těmi bezdomovci?

15. 8. 2019 1:41
Rubrika: Nezařazené | Štítky: ostatní

Koukám, že se nám tu ujali lidi z ulice a bez domova. Jako téma. A co jako s nimi, usmát se, či neusmát?

Vidíte, a já zrovna včera jednoho potkala. Po hóóóódně dlouhé době. Ono totiž po valašské dědině se sice potuluje pár podivných existencí (většinou za to může alkohol), ale klasického městského bezdomovce tam nepotkáte. Ani prodejce časopisu.

Jenže včera jsem byla v Brně. A protože jsem měla chvíli čas a (zase!) mě chytla jakási nostalgie, bloumala jsem našimi ulicemi. Měla jsem ohromnou chuť projít všechna, VŠECHNA známá místa. Jenže projděte během hodiny tolik, kolik jste toho prochodili za deset let… 

Zamířila jsem do Tyršova sadu. Od roku 1785 do 1883 tu býval městský hřbitov, později zde vznikl park. Minulost místa připomíná litinový kříž z roku 1847 a také pomník francouzského generála Valhuberta, jemuž se stala osudnou bitva u Slavkova. 

Vsuvka: Pomník generála Valhuberta má krásnou historii. Předávám, jak jsem kdysi četla na internetu. Žel zdroj už nemohu dohledat, tak snad si to dobře pamatuji: Při likvidaci hřbitova anebo možná i v pozdějším čase byl původní náhrobek hozen kamsi do sklepa a přesné místo posledního odpočinku chrabrého bojovníka bylo Brňany zapomenuto. Někdy v 60. letech minulého století se ozvala francouzská strana, že by ráda při příležitosti jakéhosi výročí svého hrdiny ráda vyslala delegaci k jeho hrobu. Prý jestli je to možné… Dovedete si asi představit, co taková žádost na české straně vyvolala :) Zběsilé hledání toho, kde že by ten hrob vlastně měl být… Tož abychom si netrhli ostudu, postavil se v roce 1969 pomník nový a francouzská delegace mohla být uspokojena. 

Ale zpátky k tomu litinovému kříži. Visí na něm zlatý Kristus, hlavu svěšenou, obvykle toho moc nenamluví. Ale mám ho ráda. Když jsem si chtěla odpočinout od rodiny anebo se jen tak projít, sedávala jsem na lavičce, ze které je na kříž nejlepší výhled, a koukala. Občas něco říkala, vylívala si srdce a tak. 

Tyršův sad

Sedla jsem si na tu lavičku i tentokrát. A jak tam tak sedím, přišel on. Mladý bezdomovec. Měl snědou pleť, tipla bych to na nějakého východního přistěhovalce, asi. Ale vypadal zachovale, vlastně docela pohledný kluk, kdyby se umyl. Nejprve se zdálo, že míří k odpadkovému koši hned vedle. Ale pak se u něj zastavil a koukal na mě. Trochu se usmíval. 

„Ach jo,“ pomyslela jsem si (jak křesťanské :). Na rozdíl od psycho-kat totiž setkání s bezdomovci ráda nemám. Ne snad proto, že bych neměla ráda bezdomovce, jako spíš proto, že nesnáším, jak nevím, jak se mám chovat. Co jsem s ním asi tak měla dělat? Napila jsem se ze svojí petky s vodou. A on na mě pořád koukal. No dobře, chlapče, když jinak nedáš... Podala jsem mu tu petku a když se z ní naglgal, jen jsem mávla rukou, jakože si ji má nechat. 

A on si ke mně přisedl a pořád se tak (docela hezky) koukal. Přemýšlela jsem, jestli je zfetovanej. Moc zkušeností nemám (vlastně žádné), takže netuším, jestli bych někoho v takovém stavu poznala. Chlapec byl přítulnej. Pohladil mě po rameni, asi jakože děkoval nebo co. 

„Mluvíte česky?“

Nic. 

„Rozumíte mi?“

Lehké zavrtění hlavou a vypadlo z něj cosi jako „ne“.

Zkoušela jsem angličtinu, ptala jsem se na ruštinu, nic. Vždycky jen lehký úsměv. A tak jsme tak spolu seděli. 

„Já bych si s váma pokecala, ale když nerozumíte…“

Nic.

„Víte, proč tady sedím? Kvůli němu (ukázala jsem na kříž). Znáte ho?“

Nic. 

„No a co vy tady v Brně děláte?“

Nic.

„Chodíte a žebráte jídlo a pití, že jo?“

V tuhle chvíli se zasmál nahlas. Tak že by přece jenom rozuměl? 

A zas ticho. Chlape, co s váma? Já tu chtěla rozjímat a vy si tu klidně sednete a koukáte na mě těma psíma, v tu chvíli už vlhkýma očima… Heleďte, free hugs ode mě nečekejte, protože já než se s někým skamarádím, to chvíli trvá, jasný? A vy navíc vůbec nemluvíte.

Co jsem udělala? Nic jsem neudělala. Chvíli jsem ještě poseděla, pak jsem mu řekla, že už musím jít, a šla jsem. No happyend. Rozhodně žádné ponaučení. A žádný dobrý pocit na mé straně. Musela jsem ho tam nechat s těma jeho psíma očima. A to je to, co na setkání s bezdomovci fakt nesnáším. 

Zobrazeno 761×

Komentáře

Hippy

Spitfire - to asi nemá smysl řešit. Vy z textu (ať už mého nebo od Kollenky) vytahujete věty a komentujete je, podle mne, dost nevhodným způsobem. Kdyby to aspoň byla konstruktivní kritika, ale není...Bohužel...

spitfire

Snad jste si nemyslel, že budu hrát s vámi ten mariáš a hlásit červenou sedmu - kolik hodin jsem obětoval bezdomovcům a trumfovat vás počtem "přátel" mezi bezdomovci.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio