Vítejte!

Jak se mi ta mrcha vloudila do snu

31. 7. 2019 8:09
Rubrika: Nezařazené | Štítky: víra

Už to poznám. Že je to divný. Prostě takový divný pocit, jakože něco není v pořádku.

To se takhle vzbudím u babičky a dědy v bytě (babička už nežije, jenom děda). Všechno je velmi reálné. Jasně slyším zvuky, které svědčí o přítomnosti ostatních členů rodiny. Zřetelně slyším známý zvuk otevírání a zavírání dveří od záchodu, splachování, hlasy z kuchyně… Trochu divné je, že přijde do obýváku jakýsi chlápek, který nabízí nějakou super hračku pro děti – to se většinou nestává – a mně to pomalu dochází.

Počkat, vždyť já dneska nespím u dědy. Vždyť já spím normálně doma, to je blbost, abych se vzbudila u něj. Tohle není skutečnost, tohle se mi jenom zdá… A od té chvíle se snažím probudit, nějak se odtud dostat, ale nejde to úplně lehce.

A tu za mnou v tom snu přijde děda. Vypadá úplně normálně, lehce se usmívá, vše se zdá být v pořádku… Ale já vím, že není. Vím, že to není děda. Vím, že je to nějaká mrcha, která se mě snaží vyděsit, zastrašit, nebo nevím co. A tak ho začnu bít, kroutit mu ruku (ohne se, jako by byla z gumy), koušu kolem sebe co mám po ruce, tím do něho udeřím anebo to do něj zapíchnu (drámo, že? :) a dívám se mu do těch hnusných jakoby prázdných a zároveň povýšených očí. A snažím se mluvit, ale nejde to. A tak jenom vydám divné zvuky, ale s umyslem říct něco jako: Já věřím v Ježíše Krista! Jeho krev ať padne i na tvoji hlavu! Vzývám Matku Boží i Pána Ježíše a do omrzení opakuju – já věřím, věřím, věřím!

Stále se mi nedaří probudit. V tom se změní scéna a já otvírám jakési dveře a za nimi stojí moje kamarádka J. Opět vypadá velmi reálně, možná mi i cosi nese. Ale já zase vím, že to není ona. A že je to jenom sen. A že ten sen musí zmizet a tak začnu bojovat i s touhle svojí kamarádkou – nebo spíš s tou mrchou, co jako ona vypadá - a zase až do omrzení jen ve jménu Ježíše Krista.

Do toho se kulisy pomalu rozplývají. Já začínám rozpoznávat obrysy našich oken. Úzkost pomalu ustupuje, uvolňují se mi svaly, které byly doposud (i ve spánku) v křeči. Vidím, že je tma a já jsem doma.

Je to pryč.

Rozdýchávám to. Sama sebe přesvědčuju, že nemám strach. Jo, ta potvora ví, kdy na mě přijít. A pak se divte, že když jsem přes noc sama doma, občas se bojím. A to jsem si říkala, že se konečně pořádně vyspím. Cha!

Mám to celé nějak interpretovat? Můžu se pokusit. Děda je poslední z mých čtyř prarodičů, kteří jsou ještě naživu. Dvě babičky a druhého dědečka jsem už modlitbou a řekla bych, že ve všech případech i duchovním bojem, provázela posledními roky a dny jejich života. Všichni čtyři komplet odpadli během komunistické etapy od víry. Do kostela chodit přestali, svátosti nepřijímali (jen jedna babička v posledních letech svého život přijala několikrát pomazání nemocných, svátost smíření i eucharistii). Tento děda, který je ještě mezi námi, to je zatvrzelost sama. Nehledě na to, že se k tomu na stáří připojují i duševní potíže. Je vidět, že se za něho ještě musím modlit. A hodně.

S kamarádkou J. jsem nedávno mluvila o víře. Hledá. Provázejí ji úzkosti, léčí se s tím. Modlila jsem se nad ní a mám v plánu půjčit jí nějaké knížky ze své (dost zaprášené :) knihovny a pozvat ji na obnovu pro maminky. Přála bych si, aby nalezla Krista.

Ta mrcha to ví. A vzteká se. A snaží se mě zastrašit.

Ale já se nedám :)

PS: Když mi pomůžete modlitbou, zlobit se nebudu :)

PS2: Asi mě čeká ještě jedna noc sama doma. Nebudu se bát, nebudu se bát, nebudu se bát… :)))

PS3: Kdybyste si chtěli říct, že jsem cvok, klidně si to řekněte. Já si to o sobě říkám už dost dlouho.

Sdílet

Komentáře

deFlegmatique Klimeš: "Jestliže někdo ve snu vraždí bráchu, je na místě se zeptat, proč nevraždí sestru a naopak."

No vzhledem k tomu, že sestru nemám, bylo by divné, kdybych ji ve snu vraždil - tady bych začal já u sebe v případě onom.

Dorotea Během dospívání jsem měl několikrát sen podobného scénáře. Potkal jsem v něm pedagoga, kterého jsem neměl rád, ale nikdy mu to nedal nejvo. Měl svůj obvyklý úsměv a já z něj měl strašnou hrůzu. Dostal obrovské nutkání se ho zbavit, zuřivě jsem bodal, sekal, mlátil, ale on se jen chlámal jako nesmrtelný Mrakomor. Vekeré mé snažení se minulo účinkem, pak to skončilo.

Nehledal bych v tom nic duchovního.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio